Hukvaldy Ivo Nováka
Hukvaldy Ivo Nováka
Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté – jak začít…? Tím, že téměř všechny Novákovy vystavené obrazy vznikly v roce 2025…? (Malíř je svou pracovitostí pověstný.) Nebo tím, že si Ivo dobu Leoše Janáčka a Hukvaldy dobře nastudoval…? (Pouštěl si při malování Janáčkův zarostlý chodníček, přehrával si vůbec Janáčka?) Nebo mám začít konstatováním, že i na této výstavě je vidět poučení mistry moderny druhé poloviny 19. století…? Také musím zmínit malířovu preciznost. To všechno je pravda. Také je pravda to, že janáčkovská výstava na Hukvaldech přesně zapadá do doby, kterou má Ivo Novák rád.
Je to trochu šťouchanec, když na Hukvaldech povím, že nejbližší je mi prožitá parádní kompozice Sbohem Lunčiska odkudsi z Václavovic. Ale cožpak by bez barev a hlasů lesa byla hudba…? Co by na to řekl Mistr Leoš Janáček? Je tu hned ve dvou zdařilých portrétech. Jednou v zelenkavém odstínu před svým rodným domem; co by ne, s hajnými byl kamarád; a pak bělovlasý ve výbuchu tónů.
Představit si Hukvaldy bez lišky Bystroušky nejde. I ona je tu dvakrát. Jednou se skladateli vynoří ze všech nových tvůrčích směrů. Podruhé se Bystrouška impresionisticky šklebí a evidentně nedůvěřuje zasněnému páru za sebou. U mnohých obrazů mě napadá, jak jsou snové, poetické a přitom obyčejně pojmenované, třeba Z cesty na hrad nebo Stará škola.
Pak jsou tu dámy v často dobových kostýmech, které jako by čekaly na svého Mistra. A Ivo Novák tu na něj čeká s nimi. Někdy se neubrání pokušení, aby si kromě techniky přece jenom něco vědomě či nevědomě nevypůjčil od milovaných impresionistů. Co třeba ten vlastně nenápadný pár s psíčkem v Hlavní bráně…? Dáma naopak s nápadným honzíkem na bedrech. Je to Seurat, nebo není…? A pak ten chlapec v Amfiteátru…, možná stejná inspirace, obraz až symbolistní, zrzavovský, s dějem na konci 19. století. Staré a současně moderní umění je nedílnou součástí malířovy tvorby, ať se to někomu líbí nebo ne. Stále je to především Ivo Novák, který mě teď zase zkouší z dějin umění. Po padesáti letech od konce studia cosi ve mně zůstalo, přesto musím sáhnout po odborné literatuře. Podívejme, Georges Seurat byl jen o pět roků mladší než Leoš Janáček! Pokud to Ivo nevěděl, pak měl mimořádnou intuici. Ivo Novák zobrazil dobu Janáčkova hukvaldského působení a Mistrových návratů do rodiště.
Malíř pojal téma z gruntu. Jsou tu jak působivé pohledy na hrad a jeho okolí, tak Mufloni v oboře, idylka jako snídaně v trávě. A pak Buky v oboře s chapadly propletených kořenů.
Myslím si, že je to tematicky nejucelenější výstava Ivo Nováka v posledních letech. Malíř zachytil Janáčkovu dobu i současnost Hukvald. Také naznačil, kam se jeho kroky budou ubírat dál. Teprve když přestane hledat, zradí sám sebe.
Jaromír Šlosar